Jsme jeden národ II.

    Jen v době trvání Československa (od 28. října 1918 do 31. 12. 1992) se do Čech a na Moravu přistěhovalo až 500 000 lidí narozených na Slovensku (podle výsledků sčítání lidu žilo roku 1970 v Čechách a na Moravě 321 000 Slováků a v roce 1980 jich bylo 360 000). Na Slovensko přišlo v průběhu doby asi 100 000 lidí narozených v Čechách a na Moravě.
   Jak Slováci v Čechách, tak Češi na Slovensku se zde trvale usazovali a zakládali rodiny, tedy měli děti a ty zase své. Dnes v České republice žije přibližně 2 000 000 – 3 000 000 lidí, kteří jsou nebo kteří mají alespoň jednoho předka ze Slovenska a podobně na Slovensku je těchto lidí až 500 000 narozených nebo s předkem z Čech nebo Moravy.
   Tito lidé fyzicky spojili a i nadále spojují naše dvě velké větve jednoho národa v jeden.

Ani jedni ani druzí se za trvání společného státu nepovažovali za menšinu, ale za součást jednoho státotvorného národa. O menšinová práva neměli ani jedni ani druzí zájem. Tuto skutečnost potvrzuje i fakt, že se koncem 60. a začátkem 70. let dvacátého století uvažovalo o vzniku slovenských škol v Čechách a českých škol na Slovensku. Tyto projekty byli však zrušeny, když se ukázalo, že o ně není zájem (údajně zůstala jen jedna škola v Karviné založená již v roce 1956).



„…Češi a Slováci jsou bratři. Mluví dvěma jazyky, mezi nimiž je menší rozdíl než mezi severní a jižní němčinou. Rozumějí si dokonale. Dělí je jenom stupeň kulturní, Čechové jsou vyvinutější než Slováci, neboť Maďaři je udržovali v soustavné nevědomosti. Zakládáme na Slovensku školy. Je nutno vyčkat jejich výsledků; v jedné generaci nebude již rozdílu mezi oběma větvemi naší národní rodiny.“

T. G. Masaryk
Pařížský deník Le Petit Parisien
14. září 1921

„Slovenský národ je čiastka i rečove, i kultúrno – historicky jednotného česko-slovenského národa.“

Martinská deklarace (30. 10. 1918)

„Nemáme šlechtu a po staletí nemáme svůj panovnický rod. Vždycky jsme byli jen lid a v dobách našeho národního obrození jsme se udrželi jenom jako lid. Naše dějiny i naše přirozená povaha nedávají jinou možnost než demokracii.“

Antonín Švehla
z rozhovorů Švehlových s
Karlem Čapkem v Karlových Varech