Zborov nás udělal v Evropě známými. Když pak po roce došlo k sibiřské anabasi, statečnost našich lidí uváděla znovu v údiv spojenecké státy a národy a jejich vojenské i politické kruhy, k nimž se obraceli Masaryk, Beneš a Štefánik. Vítězství našich vojsk vzpružovala vojska spojenecká a vzpružovala především – nás doma.
      Vzpomínáme mnoha událostí, které se staly…
      …Vzpomínka na Zborov musí stále vzpřimovat naši páteř. O Zborovu musí slyšet i děti ve školách, Zborov musí být připomínán nejen letos, nýbrž každého roku, a nebude chybou, když na ta zkrvavená zborovská pole budou od nás putovat výpravy, abychom na těchto místech lépe chápali své povinnosti a svou velkou odpovědnost.
      Vidím-li kohokoliv z účastníků zborovské bitvy, jsem vždycky dojat a zdá se mi, že při všem, co jsem v odboji sám udělal, jsem malý proti těm, kteří lásku k české věci a k svobodě prokazovali s puškou v ruce po boku umírajících bratří. A v stisku ruky živým zborovským, vzdávám poctu těm, kteří se nevrátili.
      U Zborova jsme zvítězili! Našim heslem proto musí být: Vždycky, kdykoliv budeme nuceni bojovat, zvítězit!
Václav Klofáč
předseda branného výboru
senátu Národního shromáždění       Význam zborovské bitvy byl jedinečný: Po staletích vystoupilo opět samostatné československé vojsko, které svým hrdinstvím připomínalo slavná vojska husitská, zborovská bitva prolomila lhostejnost ruských oficielních kruhů a ruské veřejnosti k československé otázce; vítězství československé brigády posílilo naši posici u ostatních Spojenců; zvláště velký význam pak mělo toto vítězství mezi československými zajatci; ve všech zajateckých táborech nastal radostnější život, víra v konečný úspěch naší věci prodchla všechna věrná česká a slovenská srdce a tisíce zajatců se hlásilo do československé armády; Zborov byl také posilou našim doma, kteří se Zborovem dověděli o československém vojsku za hranicemi.
      Nejdůležitější odkaz zborovské bitvy je v tom, že nás přesvědčila, jak velkou silou je duch armády. Dobrá výzbroj a řádný výcvik jsou velmi důležité, nepomohou však, jeli voják lhostejný a nemá-li zájem na vítězství. U Zborova stáli českoslovenští dobrovolci proti daleko početnějšímu nepříteli a přece zvítězili, ačkoliv byli při tom hůře vyzbrojeni než nepřítel. Byli však prodchnuti láskou k svobodě svého národa, věděli, zač bojují, a proto bylo jejich snahou zvítězit stůj co stůj. Také naše republikánská armáda musí mít ideu, musí mít ráda svůj stát a jeho demokratické zřízení, aby je hájila z přesvědčení. Zborov nás učí, že duch a mravní síla armády jsou pro vítězství nezbytné…
      …Touha těch, kdož u Zborova bojovali za zřízení samostatného československého státu, se uskutečnila. Proto bude Zborov nám a těm, kdož přijdou po nás, připomínat velkou a krásnou povinnost: Buďte na stráži svobody národa a hranic republiky!
Josef David
předseda branného výboru poslanecké
sněmovny Národního shromáždění